Když budete brouzdat po venkovních prodejnách našich zahradních center, jistě se budete potkávat s jehličnany, u kterých bude jmenovka Taxus. Je to vědecké jméno pro tis, dřevinu, která je v naší krajině původní, ale ve volné přírodě už poměrně vzácná. Za jeho úbytkem stojí zejména pozoruhodné vlastnosti tisového dřeva. Kromě jiného, vyznačuje se mimořádnou pružností a razancí, jestli se to takto dá říct. Proto se z tisových kmenů vyráběli asi nejkvalitnější luky, jaké kdy spatřily světlo světa. Proto se tisové lesy v oblasti střední Evropy hodně využívaly k těžbě, aby se toto extrémně kvalitní dřevo vyváželo do Anglie - od 13 až do 16. století se do Anglie vyvezlo řádové statisíce kusů tisového dřeva pro výrobu luků.

Při nákupu v zahradních centrech vás budou nejspíše zajímat jiné vlastnosti tisu, které jsou rovněž velmi zajímavé. Tis miluje vlhké místo, ne však příliš mokré. Pokud má vláhu a hlubokou půdu, dokáže výborně prosperovat jak na úplně slunném, tak i poměrně tmavém místě. Tisy nerostou rychle, ale kdyby se náhodou dostaly do rozměrů, které jsou už nad míru, lze je zkrátit, neboť tisy se vyznačují vynikající regenerační schopností a výborně obrůstají. I proto jsou vhodné do živých plotů i pro pěstování tzv. topiary - tedy figurálních tvarů. Jejich tmavě zelené jehlice (podle odrůdy i žlutě zelené) zůstávají svěží i během zimy. Kromě základního typu existují odrůdy sloupovitých tvarů, kompaktní, plazivé i částečně převislé. Zkrátka a dobře - vybírat vždy bude z čeho.