Nedejte se odstrašit první následující větou, dále to bude velmi zajímavé.

Když začala druhá světová válka, britský ministr potravinářství, jistý lord Woolton pochopil, že Británii jakožto potravinově silně nesoběstační zemi, hrozí velké problémy. Tenkrát většina potravin byla dovážena do Británie lodní cestou. Woolton tušil, že strategií nepřátelského Německa bude blokáda obchodních lodí dovážejících potraviny. Hned měsíc po začátku války nechal v Americe nakoupit osivo nejdůležitějších druhů zeleniny, která se dá v Anglii pěstovat. A za podpory vlády nastartoval akci, která se jmenovala "Rytím k vítězství". Cílem této kampaně bylo přesvědčit své obyvatelstvo, aby začalo pěstovat své vlastní potraviny. Došlo to tak daleko, že nestačily lidem zahrádky a pěstovalo se, kde se dalo - v parcích, na neupravených veřejných prostranstvích, kolem železnic a pod. Dokonce i historické objekty - jako třeba Kensigtonské zahrady, byly zryty a dočasně proměněny v kuchyňské záhony. Prozíravý lord tenkrát národu řekl: "Toto je válka o jídlo - bez kuchyňské zahrady ji nelze vyhrát". Angličanům se tento majstrštyk opravdu povedl. Nepřátelé doufali, že je vyhladovějí, ale nestalo se tak. Lidé různých profesí, kteří přišli dočasně o možnost vykonávat svoji práci se chopili nářadí a začali dočasně zahradničit.

Proč to všechno říkám? Možná by stálo zato pořídit si 2-3 rýče,1 motyku a hrábě, dokud ještě nestojí majland a také pár pytlíků semínek zeleniny, kterou máte rádi. Je jaro! Kdybychom je nepotřebovali, jenom dobře. Věřím, že mi je nedáte k proplacení.