K ořechům se váže hodně zajímavostí i méně známých faktů.

Věděli jste třeba, že první stopy opravdového pěstování ořešáku vedou do Babylonu, co je dnešní území Iráku? Tam se ořešák pěstoval zhruba už 2000 let před našim letopočtem. Nejstarší důkaz o používání ořechů tohoto druhu pochází ale z Evropy, ve Francii bylo objeveno archeologické naleziště staré asi 8 tisíc let – a v něm byly v ohništi nalezeny ohořelé zbytky skořápek vlašských ořechů.

Ořešák pěstovaný u nás označujeme, stejně jako jeho plody často s přívlastkem ořech vlašský. Správné jméno je ovšem ořešák královský, tedy Juglans regia. Vraťme se ale i k těm tzv. vlašákům. Slovo Vlachy je jiným názvem pro Itálii. Tam se dostaly ořechy z oblasti Persie, tedy pravděpodobně tomu tak bylo. No a z dnešní Itálie, nebo lépe řečeno z Římské říše, potom pravděpodobně do Střední i Západní Evropy. To je nejpravděpodobnější důvod vzniku přívlastku vlašský ořech.

S názvoslovím kolem ořechů a ořešáku je docela legrace. Ořešák se také dostal do Ameriky. Řeč je o ořešáku královském, tedy vlašském. Je to důležité, protože některé druhy ořešáku v Americe rostou přirozeně. Je to například ořešák černý, který se u nás místy pěstuje jako významný parkový strom. Ale zpátky k ořešáku královskému. Protože se dostal do Ameriky z Anglie, nikdo mu tam neřekne jinak, než ořech anglický. Je v tom trochu zmatek, ale to pro nás není zas tak důležité.

V každém případě platí, že ořech vlašský, ořech anglický a ořech královský je pořád stejný ořech. Netrapte se tím. Dobrou chuť.