Copak to je asi na tom obrázku? Jedna z dalších rostlin, která povýšila na vzácné koření, které je v mnoha domácnostech jasnou součástí Vánoc, a vlastně i celé zimy. Na fotografiích jsou větvičky hřebíčkovce (Syzigium) a jeho květní puky. Ano - to je to, co se sbírá a po usušení se z květních pupenů stane koření označované jako hřebíček. Dnes si hřebíček můžeme koupit pomalu v každém obchodu s potravinami, ale kdysi patřil opravdu k nejdražším kořením světa.

Tento stálezelený menší strom s listy podobným některým pokojovým fikusům je původní na Moluckých ostrovech, které dnes patří pod Indonésii. Zdá se, že jako první s hřebíčkovým kořením obchodovali Číňané a Arabové, mělo tomu tak být ještě před naším letopočtem.

V 16. století vládu nad hřebíčkovým obchodem získali Portugalci, o molucké území měli kvůli různému koření, ale zejména právě kvůli hřebíčku, eminentní zájem Holanďané. Za cenu velkých materiálních ztrát i ztrát na životech se tato touha povedla Holanďanům naplnit. První cesty na Moluky ale nebyly dobře připravené, co holandské obchodníky připravilo o velké finanční prostředky. Aby se tato situace neopakovala, vznikla začátkem 17. století právě kvůli koření tzv. Holandská východoindická společnost. Mimochodem, byla to úplně první akciová společnost na světě.

Další dějiny hřebíčku jsou příliš smutné, vykoupené krví a krutostí. Holanďané zavedli na hřebíček absolutní embargo - a to jako na koření samotné, tak na případný prodej rostlin či semen - pod výstrahou trestu smrti. Hřebíčkovce byly na vzdálenějších ostrovech vyhubeny, aby kontrola nad těmi zbylými byla snadnější. Když se povedlo toto, tak obchodníci dováželi hřebíček podle možností jaké měli, ale na trh je dávkovali v malých množstvích, aby drželi jeho vysokou cenu.

Embargo nakonec přelomil francouzský botanik a cestovatel Piere Poivre, který se dozvěděl že na nejvzdálenějších Moluckých ostrovech zůstaly neporušené skupiny hřebíčkovců. Za pomoci domorodců, ale stále pod hrozbou trestu smrti, dovezl z Moluk několik rostlin a poměrně velké množství semen. Ty pak nechal vysadit na Mauriciu a Reunionu, což jsou ostrovy v Indickém oceánu, které tenkrát oba patřily Francii. Jakmile začaly tyto nově vypěstované stromky přinášet první úrodu, uměle udržovaná cena hřebíčkového koření prudce klesala, až se krásně voňavý hřebíček stal dostupný pro široké vrstvy lidí po celé planetě.