Původně jsem ani nemyslel, že bych měl toto téma otevírat, ale nejde jinak. Zejména v souvislosti s pěstováním borůvek se mi mnoho lidí chlubí, jak vyzráli nad nutností kupovat rašelinu. Vykoumali to jednoduše - nahrabou si hrabanku. No nahrabou je slabé slovo, spíše ji lokálně vytěží, protože ji potřebují mnoho. Hrabanka, jinými slovy jehličnatka, je druh zeminy, která se kdysi v zahradnictví používala jako přísada do substrátů, nebo někdy jako hlavní složka pro pěstování speciálních typů rostlin. Ta nejcennější je hrabanka borová. V lese je to ta nadýchaná zemina, která nám péruje pod chodidly při lesních procházkách. Ačkoliv se při toulkách lesem zdá, že hrabanky je všude hodně, není to celkem tak. Její vrstva nebývá v lesích nijak velká. Vzniká a obnovuje se dlouho a je pro fungování lesního systému naprosto nezbytná. Les je bez této vrchní vrstvy půdy absolutně z zranitelný a přestává být vlastně lesem. Proto se nesmí z lesa brát, natož odvážet ve valnících či v přívěsných vozících. Při vysvětlování proč nebrat hrabanku, občas slyším argument - já můžu - ten les je můj. Je to stejné, jakoby majitel rybníku byl přesvědčený, že do svého rybníků může sypat jedy, jaké on chce, když je majitel. Ničit si vlastní majetek je ale ještě větší pošetilost, než rozkrádat ten cizí. S hrabankou to platí jako přes kopírák.