Vyberte si svého zahradníka
v Česku a na Slovensku

Novinky ze zahradnictví

Passiflora nebo mučenka, maracuja čí granadilla.

Skoro určitě bude většina z vás znát alespoň jedno z těchto slov - mučenka, maracuja či granadilla. Všechna slova směrují k jedinému rostlinnému rodu - Passiflora. Mučenky jsou liány, které pocházejí převážně z Jižní Ameriky, ale několik zástupců roste i na jiných kontinentech. Některé druhy se pěstují jako pokojové rostliny pro krásné, velmi charakteristické květy. S mučenkou mají šanci se potkávat i nezahradníci, protože některé druhy se pěstují pro jedlé, velmi výrazné plody. Z nich se lisuje šťáva, která se prodává samostatně, ale vyrábějí se z ní i marmelády nebo zmrzlinové příchutě. Plody mučenky se obchodně označují jako marakuja a v případě zejména jednoho druhu jako grenadilla. Bývají k dostání občas i u nás, zejména v období naší zimy. Pokud byste měli náladu je vyzkoušet, tak pamatujte , že se konzumuje jenom jejich vnitřní část, slupka může být pro někoho mírně toxická. Dužnina obalující jednotlivá semínka je výrazné chutě, povětšinou však dost kyselá. Pro někoho až tak, že si ji doslazuje špetkou cukru, či trochou medu. Obr. 1 – plody Obr. 2 – květ Obr. 3 - Passiflora coerulea Obr. 4 - Passiflora trifoliata na svém přirozeném stanovišti v peruánských Andách ve výšcce cca 3700 m n. m. Obr. 5 - Plantáž marakují v podhůří And, Peru.

Více →

27.12.2020

Vanilka

Můžete si říkat, co chcete, ale za nejvánočnější koření ze všech považuji vanilku. Díky tomu, že vánoční cukroví se peče často už hodně v předstihu, vanilka má naději vonět v domácnostech už od začátku prosince. Kupodivu i u vanilky platí, že cestu do našich domácností ji vydláždila celá shoda náhod. Je známá věc, že tato orchidej pochází z Mexika. Také se ví, že ji do Evropy dovezli Španělé. Užívali je tak, jak původní obyvatelé dnešního Mexika - indiánské komunity Totomaců a později Aztéků – k ochucení kakaa. Když začátkem 17. století anglický lékárník Hugh Morgan použil vanilku k dochucení „odporných“ léků a později ji zkušebně přimíchal do těsta při pečení nějakého koláče, ukázalo se, že vanilka má mnohem větší potenciál, než tušili Aztékové i Španělé. Zvláště pro španělskou stranu to byl velký impulz uvalit na vanilku embargo (ve světě koření docela logický postup) v naději generovat obrovské zisky. Žádné embargo ale netrvá věčnost – a toto se povedlo prolomit Francouzům, kteří nakonec vytoužené rostliny ze Střední Ameriky přeci jenom získali. S velkou nadějí první rostliny vysadili na ostrovech Madagaskar, Reunion a Mauritius. Vanilkové sazeničky rostly na výbornou a začaly později i kvést stejně dobře. Mělo to jenom malou chybu, ze žádného květu nevznikl ani jeden plod. Ukázalo se, že jediný blanokřídlý opylovač vanilky zůstal v Mexiku. Tu francouzskou pak neměl kdo opylovat. Francouzi si tedy odskočili zpátky do Mexika a tu podivnou mouchu dovezli na jejich vanilkové plantáže. Jenže ouha, zatímco vanilce se na novém místě líbilo, tak mouše ani náhodou. Nad vanilkou se snášel velký mrak zániku. V hodině dvanácté se na ostrově Reunion stal malý zázrak. Jedenáctiletý černý klučina, otrok, původem z Mauricia vymyslel, jak pomocí párátka či pevnější dřevěné třísky vanilku opylit a přimět ji k tvorbě plodu. Byla to velká událost, která mu přinesla svobodu a nám všem vanilku do kuchyní. Touto metodou se opylují všechny vanilkové rostliny na plantážích celého světa. Na mexickou mouchu není spolehnutí, zdaleka by nezvládla odvést tolik užitečné práce, co pracovití farmáři na Madagaskaru, Reunionu, Mauriciu, v Indonésii, na Filipínách či v Mexiku, a ještě v několika dalších oblastech světa, kde se v menší míře vanilka ještě pěstuje. Přátelé – voňavé a šťastné a veselé!

Více →

23.12.2020

Kde nás najdete